Listy federalistů: postavy, časová osa a místa

Publius vyzývá občany New Yorku, aby navrhovanou ústavu posoudili rozumně, a prohlašuje, že ji podporuje.

Jay tvrdí, že jednotná celostátní vláda omezuje oprávněné příčiny zahraničních válek.

Hamilton varuje, že ctižádost, obchodní soupeření a osobní zájmy mohou oddělené státy přivést do konfliktu.

Madison představuje zastupitelskou vládu a rozsáhlou Unii jako ochranu před útlakem většiny.

Hamilton označuje závislost na poslušnosti jednotlivých států za hlavní nedostatek Konfederace.

Publius uvádí Spojené nizozemské provincie jako příklad toho, jak svrchované provincie oslabují společnou vládu.

Publius tvrdí, že celostátní povinnosti vyžadují dostatečné pravomoci, zejména kvůli nepředvídatelným potřebám obrany.

Hamilton hájí celostátní regulaci domobrany při zachování práva států jmenovat její důstojníky.

Hamilton tvrdí, že státy si zachovávají nezávislou daňovou pravomoc, s výjimkou omezení týkajících se dovozu a vývozu.

Madison vysvětluje obtíže ústavodárného shromáždění při hledání rovnováhy mezi účinnou vládou, republikánskou svobodou a protichůdnými zájmy.

Madison představuje navrhovanou ústavu jako republikánskou a spojující celostátní i federální prvky.

Madison hájí federální pravomoci v zahraničních vztazích a mezistátním obchodu jako nápravu nedostatků Konfederace.

Madison tvrdí, že lidová loajalita, vliv států a ozbrojená domobrana mohou bránit zásahům federální vlády.

Madison vysvětluje, jak vnitřní kontrolní mechanismy a rozdělení pravomocí chrání před soustředěním moci a nespravedlivou většinou.

Madison hájí kompromis, podle něhož se zotročení lidé započítávali jako tři pětiny při rozdělování křesel ve Sněmovně reprezentantů a přímých daní.

Publius hájí pravomoc Kongresu stanovovat pravidla voleb jako ochranu před tím, aby státy bránily federálním volbám.

Madison hájí způsob výběru Senátu, rovné zastoupení států a stabilitu jako pojistky při přijímání zákonů.

Hamilton hájí dočasné prezidentské volitele jako ochranu před korupcí, zahraničním vlivem a nepořádkem.

Publius tvrdí, že jediný výkonný představitel umožňuje účinné jednání a jasně určuje odpovědnost za pochybení.

Hamilton hájí prezidentské nominace se souhlasem Senátu jako způsob, jak spojit odpovědnost s kontrolou nevhodných jmenování.

Hamilton tvrdí, že nezávislí soudci musí odmítnout zákony, které jsou v rozporu s ústavou.

Publius tvrdí, že to, že ústava nezmiňuje civilní poroty, neznamená jejich zrušení.

Hamilton tvrdí, že stávající ústavní záruky činí samostatnou listinu práv zbytečnou a potenciálně nebezpečnou.

Hamilton vyzývá k přijetí ústavy navzdory jejím nedostatkům a tvrdí, že po jejím schválení bude snazší ji doplnit.