Augsburské vyznání: postavy, časová osa a místa

Církve vyznávají jednu božskou podstatu a tři odlišné, stejně věčné osoby.

Vyznání učí o dědičném hříchu a nutnosti znovuzrození křtem a Duchem svatým.

Učitelé vyznávají Kristovu lidskou přirozenost, jeho smrt za hříchy lidstva, vzkříšení, vládu v nebi a návrat v roli soudce.

Učitelé prohlašují, že ospravedlnění přichází zdarma skrze víru v Krista, nikoli vlastní silou či skutky.

Služba hlásá evangelium a uděluje svátosti, skrze které Duch svatý působí víru.

Učitelé požadují dobré skutky jako poslušnost Bohu, ale popírají, že by jimi člověk získal ospravedlnění.

Vyznání zakládá jednotu církve na učení evangelia a svátostech, nikoli na shodě lidských obřadů.

Vyznání potvrzuje, že svátosti zůstávají účinné, i když je udělují zlí služebníci.

Učitelé prohlašují, že křest je nezbytný ke spáse a že mají být pokřtěny i děti.

Učitelé vyznávají, že účastníci Večeře Páně přijímají skutečně přítomné Kristovo tělo a krev.

Učitelé vyznávají odpuštění po křtu těm, kdo činí pokání, které chápou jako lítost a víru.

Učitelé podporují řádné církevní zvyklosti, ale odmítají považovat lidské tradice za nezbytné ke spáse.

Učitelé schvalují křesťanskou účast na veřejném životě a požadují poslušnost vůči vrchnosti, pokud její příkazy nevyžadují hřích.

Učitelé rozlišují mezi svobodou v běžném jednání a duchovní spravedlností, která vyžaduje Ducha svatého.

Učitelé spatřují příčinu hříchu ve zlých vůlích, nikoli v Božím díle, kterým zachovává přirozenost.

Učitelé hájí dobré skutky, ale učí, že víra přináší odpuštění a Duch svatý umožňuje poslušnost.

Učitelé doporučují následovat příklad svatých, ale modlitby směřují ke Kristu, nikoli ke svatým.

Vyznání obhajuje podávání obojího způsobu laikům při Večeři Páně s odkazem na Písmo a svědectví církve.

Vyznání obhajuje manželství kněží proti povinnému celibátu a odvolává se na Boží příkazy a lidskou slabost.

Církve hájí zachování mše, ale ukončení soukromých mší spojovaných se ziskem.

Učitelé odmítají potravinová pravidla jako způsob získání milosti, ale hájí půst a zvyklosti, které udržují řád.

Učitelé popírají, že by mnišské sliby mohly stát nad Božími příkazy nebo získat odpuštění.

Učitelé rozlišují mezi duchovními povinnostmi biskupů a světskou vládou a odmítají příkazy odporující evangeliu.

Ti, kdo vyznání předkládají, je předkládají jako své vyznání, potvrzují soulad s Písmem a katolickou církví a nabízejí další vysvětlení.