Studijní průvodce knihou Otrantský zámek

Manfred

Po Conradově smrti chce Manfred získat syny sňatkem s Isabellou a své přání prosazuje hrozbami i vězněním. Když omylem zabije Matildu, přizná uzurpaci moci svou rodinou a vzdá se knížectví.

Matilda

Matilda, Manfredova dcera, utěšuje Hippolytu a zatají před ní jeho kruté odmítnutí. Později osvobodí vězně. Když ji Manfred omylem napadne, odpustí mu a umírá při utěšování své rodiny.

Isabella

Isabella, Conradova snoubenka, uteče podzemní chodbou s pomocí vesničana před Manfredovým požadavkem, aby se za něj provdala. Když najde svého zraněného otce Frederica, nakonec stojí po boku truchlící rodiny a sdílí s Theodorem žal.

Hippolyta

Hippolyta je Manfredova žena. Truchlí pro Conrada, ale svému muži zůstává oddaná. Brání tomu, aby podpořila rozvod, a po Matildině smrti vede Manfreda k pokání a k útočišti v náboženství.

Theodore

Theodore pomůže Isabelle, čelí popravě a odpustí svým nepřátelům, než je rozpoznán jako Jeromeův dávno ztracený syn. Později ztratí Matildu, nadpřirozeným způsobem je uznán dědicem Alfonsa a sdílí svůj žal s Isabellou.

Jerome

Později utěšuje umírající Matildu a vysvětluje, že Theodore pochází z Alfonsova rodu.

Frederic

Frederic, Isabellin otec, přijíždí v přestrojení, aby se postavil Manfredovi, a při pátrání po dceři utrpí zranění. Jeho touha po Matildě se střetává s nadpřirozenými varováními a nakonec nabídne Theodorovi Isabellu za ženu.

Moc a nátlak

Manfredova snaha získat syny sňatkem s Isabellou ukazuje, jak se osobní přání mění v nátlak, když je podpořeno hrozbami a vězněním. Hrozba popravy Theodorovi, kterého se Jerome snaží chránit, ukazuje nebezpečí, jemuž čelí ti, kdo se ocitnou v dosahu takové moci.

Manželství a moc

Isabellino odmítnutí a útěk ukazují její odpor vůči sňatku, který si sama nezvolila, zatímco vyjednávání otců proměňuje manželství ve spojenectví. Fredericova touha po Matildě navzdory nadpřirozeným varováním naznačuje, že tyto dohody může ovlivňovat i osobní chtíč.

Identita a dědictví

Jeromeovo poznání odsouzeného Theodora jako svého syna ukazuje, jak může neznámá identita zvrátit zdánlivě bezmocné postavení. Manfredovo přiznání uzurpace moci a Alfonsovo uznání Theodora naznačují, že držení moci ještě nezakládá právo na dědictví.

Nadpřirozená varování

Závěrečné Alfonsovo zjevení dává těmto zvratům jasnější směr, když prohlásí Theodora za svého dědice, a naznačuje tak zpochybnění dosavadní moci.

Odpuštění a pokání

Theodorovo odpuštění ve chvíli, kdy mu hrozí poprava, a Matildino odpuštění na smrtelné posteli ukazují milosrdenství v okamžicích krajní zranitelnosti. Manfredovo přiznání a Hippolytina výzva k pokání naznačují, že přiznat své provinění je nutné, i když nám někdo odpustí.

Obrovská přilba

Obrovská přilba zabije Conrada v den jeho svatby. Její podobnost s přilbou na Alfonsově soše naznačuje, že starší nárok na moc přerušuje plány na nástupnictví.

Alfonsův portrét

Matilda v Alfonsově portrétu, jehož památku uctívá, spatří podobu Theodora. Tato podobnost předznamenává dědictví, které později potvrdí Alfonsovo zjevení.

Podzemní chodba

Podzemní chodba umožní Isabelle uniknout před Manfredovým požadavkem, aby se za něj provdala. Její útěk s pomocí mladého vesničana naznačuje, že odpor vyžaduje jak příležitost, tak pomoc.

Manfred, kapitola 1. Manfred promlouvá, když se po Conradově smrti snaží oženit s Isabellou. Jeho slova ukazují, jak obavy o nástupnictví mění sňatek jiného člověka v prostředek vlastní ochrany.

Theodore, kapitola 2. Theodore promlouvá ve chvíli, kdy mu hrozí poprava a kdy je poznán jako Jeromeův syn. Jeho ochota raději zemřít, než poskvrnit Jeromeovo svědomí, ukazuje, že i v bezprostředním nebezpečí zůstává morálně citlivý.

Frederic, kapitola 3. Frederic promlouvá poté, co ho během pátrání po Isabelle zraní souboj vzniklý omylem.

Jerome, kapitola 4. Jerome promlouvá uprostřed jednání o sňatku a posvátných varování. Jeho neochota připustit, že se Alfonsova krev smísí s Manfredovou, ukazuje, jak dědictví omezuje navrhovaná spojenectví.

Alfonsovo zjevení, kapitola 5. Alfonsovo zjevení promlouvá ve chvíli, kdy vychází najevo Manfredova uzurpace moci. Prohlášením uzná Theodora nadpřirozeným způsobem a ukáže, že držení moci a oprávněný nárok jsou dvě různé věci.