Stébla trávy: postavy, časová osa a místa

Mluvčí oslavuje jedinečnost jednotlivce, život společenství i básnickou hodnotu celého těla.

Mluvčí představuje svůj život i básnické poslání, které spojuje Ameriku, demokracii, náboženství, tělo a duši.

Mluvčí se uchyluje k osamělému rybníku, odmítá veřejná měřítka a nachází radost v přátelství.

Mladík si v rušném baru všimne přehlíženého mluvčího, přisedne si k němu a vezme ho za ruku.

Mluvčí se obrací k nenarozenému čtenáři napříč staletími a představuje si, jak jeho básním vdechuje život.

Mluvčí přivolává Múzu do Ameriky a představuje si výstavu vzdávající hold dělníkům, průmyslu, vědě a umění.

Mluvčí vzpomíná na drozdy na Paumanoku a na žalostnou píseň, která v něm probouzí vědomí, že je básníkem.

Mluvčí pozoruje utrpení v soukromých vztazích i ve veřejném životě, včetně zneužívání, války, hladu a rasového ponižování.

Dělníci, odvedenci a dobrovolníci na Manhattanu se po zprávách z Jihu připravují na válku.

Dcera volá rodiče, aby si přečetli dopis oznamující, že Pete má střelné zranění hrudníku.

Starý muž odpovídá na otázky o válce a vzpomíná, jak pečoval o raněné vojáky.

Mluvčí v mrtvém nepříteli rozpoznává stejně božskou bytost a sklání se, aby políbil jeho tvář.

Mluvčí truchlí nad smrtí milovaného muže, klade na jeho rakev šeřík a naslouchá drozdovi, který zpívá o smrti.

Mluvčí se bojí nákazy z pohřbených mrtvol, pak však pozoruje, jak z rozkladu vyrůstá zdravý život.

Mluvčí vnímá běžné zážitky, živé tvory i přírodní svět jako zázraky.

Mluvčí oslavuje inženýrství a objevování jako spojnice mezi lidmi, pak proměňuje fyzické cesty v duchovní pouť.

Mluvčí prosí, aby ho jemně vyvedli z obklopující pevnosti, a vyzývá duši, aby odemkla její dveře.

Mluvčí si představuje, jak se kolem něj shromažďují mrtví vojáci z obou stran, a vítá je jako celoživotní druhy.

Mluvčí se loučí, představuje si naplněnou Ameriku a ukazuje smrt jako proměnu, nikoli konečné mlčení.

Mluvčí staví americké volby nad přírodní divy a společný čin si cení víc než vítězného kandidáta.

Lidé ze Severu i Jihu společně vzdávají hold všem padlým vojákům a mluvčí prohlašuje, že konflikt ustupuje míru.

Odcházející přítel prodlužuje loučení držením za ruku, opakovanými sbohem a důvody, proč dál mluvit.

Příroda i lidská duše si nárokují zralého básníka, který se obou ujímá za ruku.

Mluvčí popisuje skryté počátky života pod sněhem, ledem a temnotou a rozvíjí tento obraz napříč zemí, mořem i hvězdami.